Moje práce není jen o smrti
Moje práce není jen o smrti

Naděžda Matochová

Vrchní sestra v hospici Citadela

Chceme, aby pacienti měli závěr života hezký. To je pro nás v hospici asi nejdůležitější.

I nohou jde zmáčknout shift
I nohou jde zmáčknout shift

Rostislav Jakoubek

Sociální pracovník v Lifetool

Jednou jsem byl u klienta, byl to mladý kluk s manželkou a dětma, dřív měl i slušně rozjetou kariéru. A pak měl nehodu. Najednou potřeboval něco, co by mu umožnilo komunikaci s okolním světem. A tak jsme přijeli my.

Ze začátku jsem se normálně bála
Ze začátku jsem se normálně bála

Hana Doubková

Učitelka na speciální škole

Ze začátku jsem se normálně bála. Když totiž přijdete do třídy, kde je patnáctiletý autista, který křičí, skáče a bouchá se pěstí do hlavy, je to šok.

Nikdy není pozdě na to zažít krásné dětství.
Nikdy není pozdě na to zažít krásné dětství.

Andrea Bendíková

Jednou k nám do nízkoprahu, kde pracuju, přišly neromský děti a do očí mi řekly, že by všechny Romy poslaly do plynu.

Ptají se mě, k čemu takovej kluk je?
Ptají se mě, k čemu takovej kluk je?

Roman Hajšman

Ředitel projektu pro zaměstnávání lidí s postižením

Na Ekozahradě třeba pracuje kluk s autismem. Občas se mě někdo zeptá, k čemu tam takovej kluk je. Faktem je, že pro něj je to asi důležitější než pro nás.

Až přijde čas, budu se s nimi muset rozloučit
Až přijde čas, budu se s nimi muset rozloučit

Olina Pružinová

Pečovatelka v domově seniorů

Když u nás někdo umře, musím se vybrečet.


Tváře pomoci

Seznamte se s příběhy lidí, kteří svou práci začínají tam, kde ostatním docházejí síly. Bez jejich práce by žádné služby, žádná pomoc nebyla možná.

Tato práce sice není pro každého. Každý může ale pomoci. Podpořte zvlášť v této době naše pracovníky a klienty.

26. 9. 2020

O místo jsem se ucházel jen já a Duch Svatý

Abychom člověka zaměstnali, musí být v invalidním důchodu. Pak se ptáme po jeho motivaci k práci. A to je vlastně všechno, co nás zajímá. O diagnózy se moc nestaráme.

Celý příběh
24. 9. 2020

Moje práce není jen o smrti

Chceme, aby pacienti měli závěr života hezký. To je pro nás v hospici asi nejdůležitější.

Celý příběh
25. 9. 2020

I nohou jde zmáčknout shift

Jednou jsem byl u klienta, byl to mladý kluk s manželkou a dětma, dřív měl i slušně rozjetou kariéru. A pak měl nehodu. Najednou potřeboval něco, co by mu umožnilo komunikaci s okolním světem. A tak jsme přijeli my.

Celý příběh
25. 9. 2020

Kde pracujeme: Rosťa a Roman

Sociální podnik se od běžných podniků liší tím, že většinu zaměstnanců tvoří lidé s různě těžkými hendikepy. Cílem není vydělávat velké peníze a zbohatnout, ale dávat práci lidem, kterým hendikep brání uplatnit se na běžném pracovním trhu. V sociálním podniku musí být přes 50 %.

Přečíst článek
23. 9. 2020

Z práce se vracím úplně nabitá energií

Vlastně ani nevím, proč jsem tuhle práci vzala. Asi to pro mě byla výzva. Zajímalo mě, jestli se dokážu postarat o starýho a nemocnýho člověka. Svoji roli ale určitě sehrálo i to, že mě při mé zkušební směně zaučovala ohromně příjemná kolegyně. Všechno mi vysvětlila, byla trpělivá, nedělala úšklebky, když jsem si s něčím nevěděla rady.

Celý příběh
24. 9. 2020

Kde pracujeme: Naděžda a Olina

Hospic je určen pacientům, které ohrožuje na životě nevyléčitelná nemoc a kde už není žádná cesta k uzdravení. Slouží lidem v posledním stádiu onemocnění. V našem hospici poskytujeme úlevu od bolesti a dalších tělesných a duševních strádání.

Přečíst článek
16. 9. 2020

Ze začátku jsem se normálně bála

Ze začátku jsem se normálně bála. Když totiž přijdete do třídy, kde je patnáctiletý autista, který křičí, skáče a bouchá se pěstí do hlavy, je to šok.

Celý příběh
17. 9. 2020

Kde pracujeme: Andrea a Hana

Ve speciálních školách vzděláváme děti a mladé lidi od 6 do 26 let s různými formami mentálního a kombinovaného postižení a s autismem. Zakládáme si na tom, že naše školy jsou „rodinného typu“. Malý počet žáků ve třídách a zkušenosti našich pedagogů nám umožňují…

Přečíst článek
17. 9. 2020

Nikdy není pozdě na to zažít krásné dětství.

Jednou k nám do nízkoprahu, kde pracuju, přišly neromský děti a do očí mi řekly, že by všechny Romy poslaly do plynu.

Celý příběh
9. 9. 2020

Ptají se mě, k čemu takovej kluk je?

Na Ekozahradě třeba pracuje kluk s autismem. Občas se mě někdo zeptá, k čemu tam takovej kluk je. Faktem je, že pro něj je to asi důležitější než pro nás.

Celý příběh
10. 9. 2020

Občas nás vyhazují z tramvaje

Můj děda byl nevidomý a pracoval jako dělník. Jednou se stal zaměstnancem měsíce, protože vyrobil nejvíc nějakých součástek. Dokonce na zeď pověsili jeho fotku. Jenže to bylo v době socialismu a soudruhům se nelíbilo, že je nejlepším pracovníkem člověk s postižením. A tak jeho fotku téměř okamžitě sundali. Děda byl první osobou s postižením v…Read more

Celý příběh
12. 9. 2020

V hospici se žije

Na první pohled se může zdát, že je to u nás takové smutné. Ale ne. V hospici se žije, všude cítíte intenzivní prožívání. A hlavně, fakt to má smysl.

Celý příběh
15. 9. 2020

To je hrozný, nám ta doba úplně uniká

Na první hodině nám všichni říkají: „To je hrozný, nám ta doba úplně uniká.“ A jsou frustrovaní, nešťastní a odevzdaní tomu, že je doba rychlá a oni ji nestíhají. A my jim půjčíme tablet, nebo si donesou svůj, ukážeme, kde se co zapíná a vypíná, představíme jim různé mobilní aplikace a ukážeme, jak je používat.

Celý příběh
14. 9. 2020

Až přijde čas, budu se s nimi muset rozloučit

Když u nás někdo umře, musím se vybrečet.

Celý příběh
1. 9. 2020

Je neúspěchů více než úspěchů?

Romské děti se obecně bojí hlásit na školy, a to jen proto, že jsou Romové. Ale já je vždycky podporuju v tom, aby to alespoň zkusili. Říkám jim: „Jasně, někdy je to těžký, ale dá se to zvládnout.“ A když vidí, že já jsem to zvládla, tak se třeba bojí míň a zkusí to.

Celý příběh