Před dvaceti lety jsem potkal svoji ženu, která měla z prvního manželství postiženýho chlapečka Davida. Když jsme se poznali, měl 4 roky. David jen ležel, dokázal rozlišit světlo a tmu. Krmili jsem ho, cvičili jsme s ním, jezdili do lázní. A štvalo nás, že v Plzni není žádnej denní ani týdenní stacionář, kde by nám s péčí o něj pomohli.
Manželce se ale podařilo získat kontakty na další rodiče s postiženýma dětma. A tak jsme spolu založili silný občanský sdružení David a Goliáš, který iniciovalo vznik denního stacionáře Človíček.
Nakonec jsme na podzim roku 2003 založili plzeňský středisko Diakonie Západ. A začalo hledání ředitele střediska. Bohužel se nám ale do výběrovýho řízení nikdo nehlásil. Žena mi doma řekla, abych to zkusil, ale já ji odpověděl, že řízení vůbec nerozumím. Nakonec mě ale přesvědčila. Dneska k tomu rád říkám, že jsem se o místo ředitele ucházel jen já a Duch Svatý, a že prostě museli vzít mě.
Středisko jsem převzal 4. ledna 2004. Tu noc nám Davídek umřel. Bylo mu osm.
Dneska mám v kanceláři na stěně jeho fotku. Když se něco nedaří, tak na něj koukám a říkám mu „Davide, makej, potřebuju tvoji pomoc.”
Postupně jsme začali rozjíždět další projekty jako chráněný bydlení, sociální rehabilitace a restauraci Kačabu. To byl vlastně první podnik, kde jsme zaměstnali lidi s postižením. Viděli jsme totiž, že někteří klienti by klidně mohli pracovat a přemýšleli jsme, jak to udělat. Nechali jsme se inspirovat jednou pražskou kavárnou a najednou byla na světě Kačaba. Dneska v ní na zkrácený úvazek pracuje 40 lidí se zdravotním postižením.
Máme asi 240 zaměstnanců a jsme největší zaměstnavatel pro lidi s postižením v Plzeňským kraji. Jejich zdravotní znevýhodnění jsou různý. Někteří mají psychiatrický nemocnění, jiní mají problémy se zády, srdcem, žijou jen s jednou ledvinou, mají cukrovku a tak. Pak jsou tady i lidi po onkologickým onemocnění.
Na hodně lidech, který u nás potkáte, ani nepoznáte, že nejsou úplně v pohodě.
Abychom člověka zaměstnali, musí být v invalidním důchodu. Pak se ptáme po jeho motivaci k práci. A to je vlastně všechno, co nás zajímá. O diagnózy se moc nestaráme.
I malý dar nám dodá hodně síly a pomůže potřebným. Přispějte nám. Děkujeme i za naše klienty. Pomáháme dál v každé situaci.