I nohou jde zmáčknout shift

Rostislav Jakoubek

Sociální pracovník v Lifetool

Někteří se diví tomu, že jsem jako chlap v sociálních službách. Moc nás tady totiž není. Možná že sociální služby chlapům nepřinášejí dost zajímavých témat. Ale tím, že pracuju s technologiemi, tak jsem pro kamarády menší exot. 

Před pár lety jsem si řekl, že by bylo skvělé, kdyby mohly moderní technologie pomáhat  lidem překonávat fyzické hendikepy. Chtěl jsem třeba najít způsob, jak může člověk, který už neovládá svoje tělo, komunikovat skrze počítač. Začal jsem po tom pátrat a zjistil jsem, že něco takového u nás už existuje, a to v Diakonii.

Dneska jezdím za klienty po celé republice. Jsou to lidé, kteří nemohou hýbat rukama, nebo neovládají svoje tělo, zkrátka mají nějaké fyzické omezení. A já s sebou přivezu řadu různých pomůcek, které se dají připojit k počítači, a snažím se zjistit, jak by s nimi ten konkrétní člověk mohl pracovat tak, aby s jejich pomocí dokázal ovládat počítač.

Představte si třeba někoho s amyotrofickou laterální sklerózou. Při ní postupně přestáváte ovládat své tělo, až je z vás nakonec člověk, který jen leží a sleduje, co se kolem něj děje. Oči jsou jedinou možností, jak komunikovat. No a já za ním přijedu s takovým panelem, který snímá pohyb očí a monitoruje, na co se dívá. A tenhle panel připojím k počítači a najednou na obrazovce vidím napsané, co mi ten člověk očima říká. Nebo si dokáže skrze počítač zhasnout a rozsvítit. 

A to je naprosto fantastické. Je to ohromný a neuvěřitelný skok v jeho životě.

Vzpomínám si taky na pána, který chtěl pracovat v jedné grafické firmě. Jenže měl částečně ochrnutou levou ruku a nedokázal zmáčknout to malé tlačítko shift na levé straně klávesnice. Tak jsme mu k ní připojili velké tlačítko, které mohl bez problémů zmáčknout a držet. Pravou rukou normálně ovládal myš. Do firmy ho vzali a on tam dnes spokojeně pracuje. To tlačítko si dal potom na zem a ovládá ho nohou jako pedál. Zkrátka elegantní řešení.

Jednou jsem byl taky u klienta, byl to mladý kluk s manželkou a dětma, dřív měl i slušně rozjetou kariéru. A pak měl nehodu. Najednou potřeboval něco, co by mu umožnilo komunikaci s okolním světem. A tak jsme přijeli my.

A mě to nějak zasáhlo. Na cestě domů jsem si říkal, kolik toho měl tenhle kluk před sebou a co všechno ztratil. A nebyl jsem si jistý, že to zvládnu. 

Nakonec jsem se s tím ale smířil. Kdybych totiž tenkrát odešel, už bych nikomu nepomohl.

I malý dar nám dodá hodně síly a pomůže potřebným. Přispějte nám. Děkujeme i za naše klienty. Pomáháme dál v každé situaci.